Blog JANA DUBNA
( zatím neobsahuje žádné osobní články ani texty )
Allen & Heath Mix Wizard WZ3 12M - specializovaný monitorový pult
Nebývá zvykem, že by se u jednoho testu „sešli“ hned dva zkušení zvukaři současně. V tomto případě se tak stalo, a vy, čtenáři, máte tudíž skvělou možnost získat dvojí pohled na věc od recenzentů – zvukařů Jana Dubna a Martina Dušáka.
Popis a funkce
Na rozdíl od běžně užívaného řešení (přídavných „L“ profilů) jsou zde montážní úhelníky pro uchycení v racku součástí mechaniky pultu, zakryty esteticky zdařilými plastovými bočnicemi. Pokud používáme mix jako „table top“, působí díky těmto bočnicím jednak podstatně elegantněji, jednak se lépe přenáší a v neposlední řadě nehrozí poranění o přece jen poměrně ostré hrany ocelových profilů. Před montáží do racku tedy musíme nejprve povolit celkem osm šroubů a bočnice sejmout. Dále se můžeme rozhodnout, zda chceme ponechat konektorový panel kolmo k rovině pultu (jako u „table top“ konfigurace), nebo zda je pro nás vhodnější mít konektory zespodu pultu – po povolení příslušných šroubů lze celý konektorový panel sklopit na doraz ke dnu mixu a opětovně aretovat v této poloze. Zároveň se touto operací sníží hloubka pultu ze 497 mm na 444 mm, což přesně odpovídá rozměru 10 HU. Obdobně jsou řešeny i další pulty série Wizard; oběma autorům testu to připadá vtipné a praktické.
Popis začneme již zmíněným konektorovým panelem. Zde nalezneme 16 XLR vstupů, ke kterým jsou paralelně připojeny „split“ výstupy – opět 16 x XLR (pro „pokračování“ signálu do FOH pultu). Díky tomu nepotřebujeme tzv. rozešití, neboli paralelní výstupy u stageboxu. Konektory jsou propojeny „natvrdo“ a pouze „zem“ se dá odepnout stisknutím tlačítka Ground Lift (pro všechny split výstupy současně). Pozor, jestliže zapojíme fantomové napájení, objeví se na obou konektorech příslušného kanálu. Všech šestnáct vstupů dále disponuje jednobodovým insertem (TRS jack), který je vyveden za HP filtrem, avšak před EQ.
Dále je k dispozici dvanáct symetrických XLR výstupů z jednotlivých aux sběrnic, přičemž všechny opět mají jednobodové inserty (TRS jack) pro zainsertování grafických ekvalizérů, což je u monitorového pultu naprosto zásadní věc. Následuje stereofonní Monitor Out, realizovaný dvojicí XLR konektorů a paralelně dvojicí konektorů TRS jack. Všechny XLR výstupy jsou opravdu poctivě elektronicky symetrizované, o čemž ostatně svědčí udávaná výstupní impedance nižší než 75 Ω a přebuditelnost +26 dBu!
Do výčtu zbývají dva nesymetrické vstupy Ext Monitor In (2 x jack 6,3 mm), z nichž lze do Monitor výstupu přimíchávat signál z vnějšího zdroje, dále vstupní konektor pro záložní napájecí zdroj, IEC konektor pro síťový kabel, pojistkové pouzdro a síťový vypínač. Zapomenout nesmíme ještě na dva neosazené sloty pro karty Sys-link II (jedná se o speciální systém firmy Allen & Heath, umožňující propojovat sběrnice více pultů a vytvořit tak například ze dvou těchto Wizardů jeden pult 32 do 12; komunikovat spolu jsou schopny i pulty různých konfigurací a sérií, a lze tak vytvářet sofistikované inteligentní submixáže).
Podíváme-li se na pracovní plochu pultu, uvidíme šestnáct kanálů. Každý z nich je vybaven spínačem fantomového napájení +48 V, tlačítkem Pad (útlum 20 dB), potenciometrem Gain, za nímž následuje filtr HPF (80 Hz, 12 dB/okt). Dále je signál zpracován klasickým allenovským čtyřpásmovým EQ, tj. „pevné“ výšky na 12 kHz a basy na 80 Hz a dvoje frekvenčně laditelné středy. Nižší středy jsou přeladitelné v rozsahu 35 Hz–1 kHz a vyšší v rozsahu 500 Hz–15 kHz. Jakost obou středových filtrů je Q=1,8. (Poznámka Jana Dubna: dle mého názoru by u monitorového pultu mohla být zvolena vyšší hodnota – pro vyřezávání zpětné vazby bych dal přednost „ostřejším“, užším filtrům.) Ekvalizér můžeme samozřejmě vypnout. V popisu přichází na řadu celkem dvanáct aux sběrnic, přičemž první čtyři lze přepnout do módu pre-fader, zbývající jsou „natvrdo“ post-fader. Pomocné sběrnice lze potom tlačítkem v master sekci párovat, resp. přepínat do stereo provozu, ve kterém funguje potenciometr liché sběrnice jako regulátor úrovně a potenciometr sudé sběrnice jako panorama. Následuje tlačítko Mute s indikací LED a konečně hlavní fader hlasitosti, zde označený jako Channel Trim. A úplně nakonec zde máme kulaté tlačítko PFL a dvojici LED indikujících vybuzení kanálu – signal (zelená) a peak (červená). Červená také svítí v případě, je-li zařazena funkce PFL. (Poznámka Jana Dubna: upozornění pro všechny mladé zvukaře – fader není tahový! To se může jevit jako nevýhoda, ale určitě to prodlužuje životnost mixu – všichni, co mají zkušenosti s levnými pulty, vědí, o čem hovořím. Poznámka Martina Dušáka: já bych to v tomto případě viděl jako výhodu, alespoň si do faderu nemůžete tak snadno omylem „drbnout“. Z toho důvodu také raději míchám monitory pre-fader a fadery nevyužívám, což u tohoto pultu ovšem nejde.) Za zmínku jistě ještě stojí, že uvnitř pultu je možnost přepnout aux sběrnice před korekci, ovšem je zapotřebí přepájet propojky na deskách plošných spojů. Každý vstupní kanál má také vlastní Direct Out, ovšem tyto výstupy nejsou vyvedeny na konektory.
Zcela vpravo uvidíme výstupní část. Tvoří ji tři identické sekce uspořádané nad sebou. V každé sekci se nachází čtveřice šedesátimilimetrových výstupních tahových faderů, nad nimi čtveřice tlačítek Mute, AFL, čtyři páry LED indikátorů Signal/Peak a posléze pod fadery ještě dva jasně modré zapuštěné izostaty, jimiž se spíná párování do sterea. V pravém horním rohu pultu, nad všemi výstupními fadery, jsou potom dva dvanáctisegmentové LED sloupce indikátorů vybuzení, LED indikující zapnutí pultu, dvojice konektorů sluchátkového výstupu (jack 6,3 mm a jack 3,5 mm), čtyřpinový XLR pro lampičku, potenciometr Monitor a tlačítka Mono a Ext In (všechny tyto prvky se váží k ovládání monitorového výstupu). Úplně poslední položkou tohoto popisu je LED označená PFL, která indikuje zařazení funkce PFL kdekoli na pultě.
Allen & Heath Mix Wizard WZ3 12M - specializovaný monitorový pult
Zvuk a praxeJan DubenTento mix je určen pouze pro monitoring. Pro tyto účely je ale vybaven dostatečně, zvláště když zauvažujeme o jeho ceně. Použití je, myslím, široké, hodí se i do malých klubů apod., kde ocení především jeho kompaktní rozměry a přítomnost paralelních výstupních konektorů. Jako osobní monitormix jej ocení jistě také soubory, které mají hodně in-ear monitorů. Martin DušákPult jsem použil pro míchání odposlechů kapelám Reskata a Revelation na vysokoškolském večírku stavební fakulty ČVUT ve známém pražském klubu Roxy. Přestože FOH pult byl poněkud jiné kategorie (Allen & Heath ML4000), vůbec jsem neměl důvod se za monitorového Wizarda stydět. Odstup, přebuditelnost, průběhy korekcí, to vše bych označil za naprosto vyhovující a v nejlepším smyslu slova standardní. Všechny podstatné funkce, na které je zvukař navyklý z velkých monitorových pultů, jsou zachovány, což je vlastně vzhledem k formátu „čarodějného drobečka“ malý zázrak. Z tohoto pohledu se mně osobně i cena jeví jako přiměřená. Jedinou maličkostí, kterou bych mu jako monitorový zvukař vytknul, je společný a jediný regulátor hlasitosti pro monitorové výstupy (příposlechové boxy) a sluchátka. Také by nebyl k zahození u větších pultů obvyklý potenciometr PFL/AFL Trim (kterým lze vyrovnat hlasitost při poslechu z kanálů a z výstupů na stejnou úroveň). Ovšem: primární účel tohoto pultu vidím především při použití v kapele, která nemá monitorového inženýra a chce si odposlechy „namíchat“ sama, zvláště při práci s více in-ear systémy. Pro tyto účely je pult vybaven více než dostatečně, navíc je mimořádně přehledný a pracovat s ním se rychle naučí i laik. Jan DubenKdyž mi zavolal Vláďa Švanda, zda nechci napsat test na nový mixážní pult firmy Allen & Heath, ani ve snu by mne nenapadlo, že půjde o analogový mix. O to víc mne překvapilo, že se jedná o pult určený pouze pro monitoring. Takové mixy se vyráběly v době, kdy neexistovaly tzv. Dual Function pulty s přepínáním pro FOH/monitor provoz a běžné FOH pulty měly maximálně šest auxů (což pro efekty v té době stačilo). Martin DušákJá překvapen nebyl, ježto jsem dopředu věděl, o jaký pult půjde. Jedná se o mix ze série Wizard, příslušnost k této řadě je dána najevo již barevným provedením v „námořní modři“ s klasickými allenovskými barevnými ovládacími prvky. Stejně jako u ostatních „čarodějů“, jsou i zde rozměry přizpůsobeny pro montáž do 19“ racku.
Info: Allen & Heath Mix Wizard WZ3 12M je specializovaný mixpult v 19“ formátu určený pro míchání odposlechových kanálů. Jeho dvanáct sběrnic lze přepínat do stereo módu, což je ideální pro práci s in-ear odposlechovými systémy. Prodejní cena činí 51 300 Kč včetně DPH.
Plus: výroba v GB malá hmotnost a rozměry přítomnost split XLR výstupů na každém kanálu dostatečný počet výstupů (16/12 je velmi luxusní poměr) možnost párování výstupních cest do sterea možnost připojení externího/záložního zdroje
Minus: absence talkback vstupu a odděleného regulátoru hlasitosti pro monitor a sluchátka
Technická specifikace: výrobce: Allen & Heath, GB určení: specializovaný monitorový mixpult počet vstupních kanálů: 16 mono počet pomocných sběrnic: 12 mono, nebo 6 stereo (přepínatelných v párech) ekvalizér: čtyřpásmový se dvěma semiparametrickými středy vybavení vstupních kanálů: Split XLR výstup, Insert, +48 V, Pad, Gain, HPF, EQ Bypass, Mute, PFL vybavení výstupních kanálů: 60mm fader, Mute, AFL, Insert, XLR výstup napájení: 100–240 V/50–60 Hz, 45 W možnost externího/záložního zdroje: ano rozměry: 510 x 530 x 193 mm (table top), 483 x 444 x 122 mm (rack-mount konfigurace) hmotnost: 12 kg
Psáno pro: časopis Muzikus 2008/07
Please The Trees, Lesní zvěř - Nová scéna ND, 9.2.2012
13.02.2012 | Veronika Mikulová | ( převzato z www.freemusic.cz )
Projekt Třetí šance jako pokračování Druhé šance pro záchranu vánočních stromečků byl fantastický nápad. Mysliveckému bálu s nádherně zasněženou náladou a oživlou Novou scénou ND nechyběly ani stromy, ani mlžný opar, ani Lesní zvěř.
Zahájení obstarali trubači Českomoravské myslivecké jednoty. Bohužel, pěkná idea měla trochu krátké provedení. Zatroubili, křikli „lovu zdar“, uklonili se a už po dvou minutách utíkali z pódia. Škoda. Ladit nás déle, iluze by byla dokonalá. Stromečky byly na uvítanou rozsety už před Novou scénou, na pódiu pak překvapil i krmelec, balvany… les jako vyšitý! Kulisní houšť doplňovala projekce nádherných dřev a nebes od Tomata 22, a aby to bylo jó dotažené, obcházel kolem nastoupivších Please The Trees i hajný, lesa pán (v podání Jiřího Wagnera). Nad mýtinkou se vznášel obláček oparu a scenérii oživovala mihotavá světýlka z obří disko koule.
Pokud jde tedy o zázemí, bylo dokonalé. Koncert jak by smet. Podobnou živou produkci jsem dlouho neviděla – Please The Trees měli grády od první skladby a nepolevovali, to oni neumí. Ohlušivá atmosféra s drženou prosakující melancholií dokonce donutila publikum potichounku poslouchat a naopak nadšeně hodnotit po celý večer. Aby dali i PTT najevo, jak vážně to se stromy myslí, zpíval Havelka hned v úvodu „I´ll turn city into a forest“… Taky Getting Ready, Wrong Along, Ear Heart, In the New Light… Co téma, to zásah. Nové skladby zřejmě nebudou ničím třeskutě novým, naštěstí. Bude to stále smutná romantika, vyzrálý popis, skromnost slova a velký folk rock. Plus obrovská poctivost. Odhodlání, s jakým se nasazují PTT pro každou skladbu, z nich tvoří dlouhodobě jednu z koncertních „best of“ ČR, aniž by měli špatná období. A jejich pozice je ještě pevnější po americkém turné a natáčení s producentem Jonathanem Burnsidem. Jsou teď skvěle sehrání i s posledním vyměňovaným členem, bubeníkem Janem 'Sváčou' Svačinou nahrazujícím Davida Koukala. O exhibicích kytarové dvojce Zdeňka Kadlece a Havelky mluvit netřeba – léta společného vystupování dovedla tu cennou a tak málo viděnou souhru k bezchybnosti.
Koncert neměl slabé místo také díky zvukaři: Jan Duben se postaral o perfektní mnohovrstevnatost dalekou jakékoli huhlavé masy. A přitom do toho PTT ukrutně řezali. Většina prezentovaného se charakterizovala dravostí. Kontrastovala s baladami plíživé nostalgie a hnala koncert strašně rychle dopředu. V rámci posledních let to, čistě subjektivně, považuju právě tento výstup za snad nejpropracovanější. PTT vylepšili koncovky, více zdobí a více mění polohy (či se to tak aspoň zdá). Rock´n´roll, grunge bicí, echo Some Other Place a post-rocku, folkové smutničky a Cavevovské rozervání, dostali do toho všechno. Havelka si dokonce rytmicky zahrál jako šaman… Už nejsou potřeba klávesy, samply, houslové party. Zůstaly jen smyčce, kterými jezdili po kytarách nebo po hajtkách – když do nich zrovna nekopali nebo je neojížděli strunami kytar. Hypnotické máchání s kytarou a Havelkovo extatické, indiánské křepčení je klasickým kouskem. Hned tak se ale znovu nestane, aby vletěl do publika (doslova) – v největším rauši vytrhl mikrofon, foukací harmoniku a perkusní řetěz a rozběhl se po opěradlech volných sedadel, přes celé hlediště, až k vrchním řadám nad šokované diváky.Vytleskali jsme je ještě dvakrát. Věděli jsme, že zase dlouho nevystoupí. Dalších pár měsíců bude jen ve znamení čekání na novou desku, slíbenou v druhé půli letošního roku. Bylo by hezké, kdyby ve stejné době ohlásila desku také Lesní zvěř. Od posledního počinu se čeká už takřka tři léta a nahrávání, zdá se, nic nebrání. Jak ukázali v kavárně NONA v 1. patře po skončení PTT, v rámci přírodní after party, hrát, jim to hraje, a šlapat, jim to šlape! Atraktivní popisek „intuitivní kapely propojující zážitky se zvukem“ je pořád aktuální a jejich nu-jazzové ladění, byť prochází různými zákoutími, je tuzemsky nadále ojedinělé. Dušan Neuwirth v roli jejich producenta prohlásil (v Rockradiu na ČT2), že jsou jako časované bomby. Kdy vybuchnou?
Třetí šance: Please The Trees a Lesní Zvěř v ND
Letos dostaly již podruhé vánoční stromky druhou šanci. Zatímco většina se na Tři krále stane odpadem, pár vyvolených a donesených se proměnilo v recyklovaný les na piazzetě Národního Divadla. A poprvé přibyla i třetí šance. A na tu se podíváme.
Po krátké výstavě na piazzetě, se stromky přesunuly pod rukou Jana Štěpánka na prkna Nové scény národního divadla. Vytvořily dokonalou iluzi lesa, v němž nechyběl krmelec, malá skála, mlha ani vše a tiše sledující myslivec vážného kroku a přísného výrazu v podání Jiřího Wagnera. Vše dostalo rámec Mysliveckého bálu, takže dechovka vítající mé vstupní kroky do prvního s kavárnou patra, byla v pořádku. Za barem účinkovali kávovary a pípy obsluhující lesnické uniformy a před koncertem nás svolávaly a samotný koncert i uvedly trubači z klubu trubačů české myslivecké jednoty. Až jsem si říkal, že byla škoda nedorazit v hubertusu. To hlavní o co šlo byl však koncert Please the Trees. Táborský band okolo Václava Havelky je nyní ve skvělé formě, kterou nechat si ujít by bylo takřka hříchem. Zvláště pak ve chvíli, kdy tento koncert byl dopředu avizován jako poslední před zavřením se do studia. Stále mám v živé paměti jejich první koncert jehož jsem měl možnost se zúčastnit. Bylo už pozdě, stan, táborský z mrtvých vstalý a dnes už opět a bohužel mrtvý festival Planet a koncert, který mě uzemnil. O měsíc později na Colours of Ostrava už jsem nezaváhal a odnášel jsem si do alkoholem zakaleného rána CD zakoupené bezprostředně po koncertu. Tak silný dojem na mě tehdy tahle parta udělala. A ten dojem stále trvá. To s jakou lehkostí se vám dostanou PTT pod kůži a na kost ohlodají vaše emoce, ze kterých chvíli před tím vyždímali poslední kapku, je úctyhodné a do sedaček zařezávající. Ano, vůbec to nevadilo, totiž to, že koncert byl na sezení. Projekce z dílny studia Tomato 22 DREAMin Pictures byla sama o sobě uměleckým dílem vyvolávajícím evokaci pohádky pro dospělé, při níž se usne tak sladce, jako byste usínali na nejjemnějším mechu jaký dokáže příroda vytvořit. Hotový krakonošovo, kde chyběla už jen sojka. Vizuálně byl koncert jedním z nejoriginálnějších vystoupení za poslední roky. A hudebně tomu bylo velmi podobně. Popisovat kvality PTT a zejména dua Kadlec&Havelka je už v tuto chvíli, řekl bych, házení perel sviním. Jejich „on the road“ po státech jen podtrhla hráčské umění, které jsme už beztak tušili a tak byl koncert "jen" ujištěním. Ujištěním toho co už jsme věděli a zároveň slíznutím sladké smetany v podobě songů dotažených konce. Leckdy až extatického. Celý koncert tak měl i vypjaté chvíle, kdy se atmosféra dala krájet, a kdyby přihlížející povstali ze svých sedaček a začali se jako v transu motat po Nové scéně národního divadla, vůbec bych se nedivil. Ostatně Václav Havelka přebíhající po opěradlech k tomu přímo vybízel. Plynule se střídaly songy rychlejší a ostřejší doslova se zařezávající do uší, s těmi pomalejšími, hranými obrazně řečeno na krev, pod rouškou melancholie a pure folkových prvků. Uveďme např. Wrong Along, Getting Ready, In the New Light, It´s Not Me nebo nádhernou Red Sky, při které se mlha vystupující z lese zabarvila díky reflektorům do rudé a pomyslný vrchol večera byl zde. Část koncertu můžete shlédnout v našem videu:
Za zmínku pak rovněž stojí vystoupení projektu Lesní Zvěř, za nímž nestojí nikdo menší než Dušan Neuwirth. Ti už nehráli v lese na scéně, leč v kavárně a na pódiu. Malém a zvláštně uspořádaném. Hráči jakoby tvořili uzavřený kruh a hráli jen pro sebe. Realita, ale byla taková, že hráli pro všechny, hráli dobře a roztancovali svým svižným nu-jazzovým až drum and bassovým rytmem nejednu přihlížející osobu. Nebyl by to ostatně myslivecký bál, kdyby končil příliš brzy. Lesní Zvěř udělala parádní tečku za live hraním a po té už se žezla ujal dj se svými doslova klasikami. Siluety krásných staropražských staveb za okny, bar na dosah ruky a příjemná hudba, byly pomyslnou třešničkou na dortu. Uspokojení z hlavního chodu i zákusku bylo bohaté a večer krásný. Svůj podíl na tom měl právě i prostor Nové scény. Mrkněte jak si s ním poradila Lesní Zvěř:
|