Zahájení obstarali trubači Českomoravské myslivecké jednoty. Bohužel, pěkná idea měla trochu krátké provedení. Zatroubili, křikli „lovu zdar“, uklonili se a už po dvou minutách utíkali z pódia. Škoda. Ladit nás déle, iluze by byla dokonalá. Stromečky byly na uvítanou rozsety už před Novou scénou, na pódiu pak překvapil i krmelec, balvany… les jako vyšitý! Kulisní houšť doplňovala projekce nádherných dřev a nebes od Tomata 22, a aby to bylo jó dotažené, obcházel kolem nastoupivších Please The Trees i hajný, lesa pán (v podání Jiřího Wagnera). Nad mýtinkou se vznášel obláček oparu a scenérii oživovala mihotavá světýlka z obří disko koule.

Pokud jde tedy o zázemí, bylo dokonalé. Koncert jak by smet. Podobnou živou produkci jsem dlouho neviděla – Please The Trees měli grády od první skladby a nepolevovali, to oni neumí. Ohlušivá atmosféra s drženou prosakující melancholií dokonce donutila publikum potichounku poslouchat a naopak nadšeně hodnotit po celý večer. Aby dali i PTT najevo, jak vážně to se stromy myslí, zpíval Havelka hned v úvodu „I´ll turn city into a forest“… Taky Getting Ready, Wrong Along, Ear Heart, In the New Light… Co téma, to zásah. Nové skladby zřejmě nebudou ničím třeskutě novým, naštěstí. Bude to stále smutná romantika, vyzrálý popis, skromnost slova a velký folk rock. Plus obrovská poctivost. Odhodlání, s jakým se nasazují PTT pro každou skladbu, z nich tvoří dlouhodobě jednu z koncertních „best of“ ČR, aniž by měli špatná období. A jejich pozice je ještě pevnější po americkém turné a natáčení s producentem Jonathanem Burnsidem. Jsou teď skvěle sehrání i s posledním vyměňovaným členem, bubeníkem Janem 'Sváčou' Svačinou nahrazujícím Davida Koukala. O exhibicích kytarové dvojce Zdeňka Kadlece a Havelky mluvit netřeba – léta společného vystupování dovedla tu cennou a tak málo viděnou souhru k bezchybnosti.

Koncert neměl slabé místo také díky zvukaři: Jan Duben se postaral o perfektní mnohovrstevnatost dalekou jakékoli huhlavé masy. A přitom do toho PTT ukrutně řezali. Většina prezentovaného se charakterizovala dravostí. Kontrastovala s baladami plíživé nostalgie a hnala koncert strašně rychle dopředu.  V rámci posledních let to, čistě subjektivně, považuju právě tento výstup za snad nejpropracovanější. PTT vylepšili koncovky, více zdobí a více mění polohy (či se to tak aspoň zdá). Rock´n´roll, grunge bicí, echo Some Other Place a post-rocku, folkové smutničky a Cavevovské rozervání, dostali do toho všechno. Havelka si dokonce rytmicky zahrál jako šaman… Už nejsou potřeba klávesy, samply, houslové party. Zůstaly jen smyčce, kterými jezdili po kytarách nebo po hajtkách – když do nich zrovna nekopali nebo je neojížděli strunami kytar. Hypnotické máchání s kytarou a Havelkovo extatické, indiánské křepčení je klasickým kouskem. Hned tak se ale znovu nestane, aby vletěl do publika (doslova) – v největším rauši vytrhl mikrofon, foukací harmoniku a perkusní řetěz a rozběhl se po opěradlech volných sedadel, přes celé hlediště, až k vrchním řadám nad šokované diváky.Vytleskali jsme je ještě dvakrát. Věděli jsme, že zase dlouho nevystoupí. Dalších pár měsíců bude jen ve znamení čekání na novou desku, slíbenou v druhé půli letošního roku. Bylo by hezké, kdyby ve stejné době ohlásila desku také Lesní zvěř. Od posledního počinu se čeká už takřka tři léta a nahrávání, zdá se, nic nebrání. Jak ukázali v kavárně NONA v 1. patře po skončení PTT, v rámci přírodní after party, hrát, jim to hraje, a šlapat, jim to šlape! Atraktivní popisek „intuitivní kapely propojující zážitky se zvukem“ je pořád aktuální a jejich nu-jazzové ladění, byť prochází různými zákoutími, je tuzemsky nadále ojedinělé. Dušan Neuwirth v roli jejich producenta prohlásil (v Rockradiu na ČT2), že jsou jako časované bomby. Kdy vybuchnou?